-
11.7.2025 20:00
407. schůzka: Po pádu
Ve Vídni měli zase jednou smutek: Co to zas ti Češi vyvedli! Dobrodiní vlády naší pomazané vážiti si neumějí a do příkopu z oken svého Hradu naše politiky metati ráčí!
-
10.7.2025 20:00
406. schůzka: Praha, defenestrace, pořadové číslo 3.
„A tehdy byli Slavata a Martinic za rušitele obecného pokoje a dobrého i za odbojníky Království českého vůbec nazváni.“
-
9.7.2025 20:00
405. schůzka: Z okna ven!
Pro Pražský hrad byly připraveny dva scénáře. Jeden veřejný, druhý přísně utajený, který byl zřejmě připraven na konspirativní schůzce v domě Albrechta Jana Smiřického.
-
8.7.2025 20:00
404. schůzka: Přípravné práce k vyhazování
21. května 1618 se v Karolinu objevují poslové z královské kanceláře s oznámením, že přišel nový císařský list z Vídně, obsahující důležitá nařízení pro shromážděné stavy.
-
7.7.2025 20:00
403. schůzka: Prostý, laskavý, dobromyslný, bezpříkladně štědrý a příslovečně zbožný
Právě jste nás zastihli před jednou z úhlavních křižovatek, na níž se ocitl ke konci druhého desetiletí 17. století i celý náš národ.
-
4.7.2025 20:00
402. schůzka: Zkáza rodu Smiřických
Vímť já jeden krásný zámek nedaleko Jičína, ostává tam kováříček a má krásného syna. A v tom zámku panna byla, ovčáříčka milovala, milovala v tajnosti, přišla k něm...
-
3.7.2025 20:00
401. schůzka: Znám já jeden krásný zámek
Nyčko, dětičky, vám dám něco na památku. Podnes nemoh jsem se od těchto peněz odloučit – ale do hrobu je s sebou nevezmu.
-
2.7.2025 20:00
400. schůzka: První, prostřední i poslední věci člověka (6. zastavení uprostřed toku času)
Mezičas, který jsme se rozhodli věnovat prvním, prostředním i posledním věcem člověka, kvůli čemuž jsme se museli pozastavit v toku času, to mezidobí se již chýlí k závěru.
-
1.7.2025 20:00
399. schůzka: První, prostřední i poslední věci člověka (5. zastavení uprostřed toku času)
Zhruba před měsícem jsme si dali v Toulkách českou minulostí pohov. Relativní pohov, neboť vysílat jsme nepřestali, čehož svědkem je i dnešní schůzka.
-
30.6.2025 20:00
398. schůzka: První, prostřední i poslední věci člověka (4. zastavení uprostřed toku času)
Znej již milost mou a mne stálou k vůli tobě, prosím, nechť těžko není přáti mi tak jako já tobě.